Prý jsou naše tradiční filmové pohádky ohrožené multikulturalismem. Ale to, že mnohé z nich Vánoce co Vánoce opakují nejhrubší komunistickou propagandu, to nás netrápí. Hlavně, že našli moji rádcové.
APPLE PODCASTS
GOOGLE PODCASTS
ANCHOR
YOUTUBEPoužité zvuky: Prázdniny v Římě (1953, režie: William Wyler), Každý krok se počítá: Řím (ČT 2023), Řím, věčné město – Dokument CZ (YouTube, 20. 9. 2020), La dichiarazione di guerra (YouTube, 9. 6. 2023), Jan Werich: Italské prázdniny (Supraphon, 1963), Kleopatra (1963, režie: Joseph L. Mankiewicz), Římanka (1954, režie: Luigi Zampa).
Použité zvuky: Pyšná princezna (Československo, 1952, režie: Bořivoj Zeman), Byl jednou jeden král (Československo, 1954, režie: Bořivoj Zeman), Hrátky s čertem (Československo, 1956, režie: Josef Mach), Princezna se zlatou hvězdou (Československo, 1959, režie: Martin Frič), Šíleně smutná princezna (Československo, 1968, režie: Bořivoj Zeman), S čerty nejsou žerty (Československo, 1984, režie: Hynek Bočan).
Dobrý den pánové,
v prvé řadě Vám velmi děkuji za podcast, který je z mého pohledu tolik potřebný, co zpětná vazba našeho sebevnímání, je zrcadlem, které nás zobrazuje svlečené a bez příkras. Přijde mi to stejně důležité jako vzácné.
Nicméně, chtěl jsem se zeptat, zda do budoucna uvažujete se tématu českých filmových pohádek ještě pověnovat? Možná by bylo zajímavé poslouchat Vaši interpretaci, jak vnímáme zlo, jak ho disktreditujeme hodnými/pitomými čerty, relativizujeme tím, že peklo lze přechytračit, či se s ním dohodnout. Nebo, ho zaměstnáme jako vykonavatele vyšší spravedlnosti s tím, že supervize pána Boha není nutná.
Jen mě to tak napadlo.
Tak se Vám klaním, přeji hodně zdraví, tvůrčích sil a ještě jednou děkuji.
S pozdravem, Rozmanitý Luděk
Moc pěkné, jako vždycky. Jenom bych měl pár drobných přípodotků, fakt ale jenom detailů.
Jednak jsou naštěstí výjimky, kde jsou princové a králové přeci jen trochu jiné osobnosti. Asi je to tím, že se filmaři víc drželi předlohy a méně aktualizovali. Mám na mysli třeba Třetího prince nebo Prince a večernici a vůbec ten typ pohádek, kde tajemství zůstává tajemstvím, nebezpečí nebezpečím a pohádka tak trochu hororem.
Ta půlka království taky není taková hloupost, jak by se mohlo zdát. Jednak v tom možná bude trocha touhy dobře a bohatě se oženit, jednak se v tom bude odrážet běžná praxe, kdy bylo nutné vybavit nevěstu věnem (jasně, vztah manžela k tomu majetku, který mu žena přinesla, byl trochu složitější, ale přece). A ostatně i třeba takový Karel IV. leccos vyženil. Fideikomis se prosazuje až jako reakce na hrozbu plynoucí z dělení velkých majetků a nepletu-li se, u nás až někdy v 17. století..?
A konečně hloupý Honza, on to není asi až tak úplně český patent. Za odborníka na pohádky a folklór se tedy nepokládám, ale tuhle jsem narazil na studii Vladimíra J. Proppa Motiv zázračného narození, v které je kapitola Narození z pece. Postav lenochů za pecí tam má z ruské tradice dlouhou řadu, přičemž někdy to je na první pohled opravdu lenoch za pecí, ale někdy to má zajímavé symbolické nebo magické rysy. Ale hlavně to pak Propp rozšiřuje na všechny možné motivy z nejrůznějších mytologií, kdy jsou s ohništěm (pecí) spojováni ochranní duchové předků, někdy tam snad i pohřbených, kteří z ohniště mohou za určitých okolností (nebo v případě potřeby) vycházet. Pak tam jsou případy zrození nebo znovuzrození hrdiny z ohniště či pece (buď přímo nebo nadpřirozeným oplodněním matky). Takže ten Honza zase vypadá jako další v pohádce trochu zjednodušeně zpracovaný motiv, který má mnohem hlubší kořeny v mýtu. Ale i ta trocha složitější vrstevnatosti onoho motivu ovšem mizí v českých televizních pohádkách a ve filmu zejména u Trošky. Což souvisí s tím, co tady píše Luděk Rozmanitý, jak z tohoto typu pohádek mizí všechno nejednoznačné, hrozivé, nebo dokonce absolutně zlé a všechno je to tak nějak hozené do jakési české idyly .
Jinak díky za podcast, který je zároveň zábavný, poučný i provokativní (ve smyslu narušování zažitých představ z dějepisu sedmé třídy).