Všichni řeší Boženu. Co jsme se ale o ní dozvěděli? A je smyslem historického filmu, abychom se něco dozvídali nebo něco prožili? Jde to bez pokřivení minulosti? O ztvárnění historických postav a dějů v televizi a filmu rozhodně nemluvíme naposled.
Použité zvuky: Božena (ČT, režie: Lenka Wimmerová, 2021), Svědek umírajícího času (NFA, režie: Miloslav Luther, 1990), Havel (Tvorba films, ČT, režie: Slávek Horák, 2020), Hořící keř (HBO Europe, nutprodukce, Etamp Film Production, režie: Agnieszka Hollandová, 2013), Dubček (RTVS, režie: Laco Halama, 2018), Jan Hus (ČT, režie: Jiří Svoboda, 2015), Milada (LOADED VISION Entertainment, s. r. o., režie: David Mrnka, 2017), Hovory s TGM (BEDNA FILMS, s.r.o., Karel Janeček, FANTOMAS PRODUCTION s.r.o., PFX režie: Jakub Červenka, 2018), Bohéma (ČT, režie: Robert Sedláček, 2017).
Boženu jsem neviděl, ale jestli je to natočené tak, že se zamyslí, pak začne psát a náhle vzniká zlatý poklad české literatury, tak to asi ani vidět nechci. Mnohem lidštější mi připadl obraz, který jsem si kdysi odnesl z četby její korespondence (z toho stařičkého vydání), jak Božena sedne k papíru, když už děti spí, a píše ten poklad českého písemnictví, tu Divou Báru nebo V zámku a podzámčí, aby měla na nájem.