Pražské jaro to není jen snaha o demokratizaci poměrů v Československu, ale po celou krátkou dobu svého trvání také neustálý spor a pěti státy Varšavské smlouvy, které tak dlouho kritizovaly dění u nás, až ho zatrhly. Marně Brežněv ještě na poslední chvíli vybízel Dubčeka: Sašo, zbav se reformistů, věř dobrým soudruhům.
Použité zvuky: Pražské jaro 1968 (Rakousko, 2008, režie: Manfred Christ), Rok 68 – Naděje (ČT 2008, režie: Viktor Polesný), K současné politické situaci hovoří předseda vlády a člen předsednictva ÚV KSČ Oldřich Černík, reaguje na dopis pěti bratrských stran adresovaný vedení KSČ (ČST 1968), Rozhovor Jiřího Svejkovského s Jiřím Hanzelkou natočený před zveřejněním Dopisu pěti bratrských stran (ČST 1968), Reportáž z Pražského hradu kam přicházejí delegace pracujících s rezolucemi podporujícími ÚV KSČ a jeho stanovisko k dopisu pěti bratrských stran z Varšavy (ČST 1968), J. Kantůrek představuje divákům naši delegaci, která bude obhajovat polednovou politiku a zájmy Československa na připravovaném setkání v Čierné nad Tisou (ČST 1968), Vystoupení Zdeňka Mlynáře po setkáních v Čierné nad Tisou a v Bratislavě (ČST 1968), Československo 1968 (1968, režie: Bohuslav Musil), Rokovanie v Bratislave (YouTube, 1. 10. 2018), Kosygin rokuje s Dubčekom v Karlových Varoch (YouTube, 11. 8. 2018), Walter Ulbricht na návšteve ČSSR (YouTube, 1. 10. 2018).
Vážení,
v prvé řadě dovolte, abych vyjádřil své nadšení z Vašeho podcastu. Jsem moc rád, že se Vám podařilo vytvořit skvělý mix věcného, zábavného a zároveň podnětného pořadu.
K poslednímu uvedenému bych si dovolil jeden návrh. Bylo by pro Vás příliš obtížné jednotlivé díly ozdrojovat, popřípadě uvést co by si mohl nepoučení posluchač k danému dílu přečíst? Napadá mě v tomto směru koncept Průvodce inteligentní ženy… který jste v jiném svém díle faktograficky poopravovali. Za kapitolou tam vždy bylo, co by si dál mohl zájemce k dané věci načíst.
Dovolím si ještě poslední dotaz k právě odvysílánému dílu. Není mi zcela jasné proč se Dubček a ostatní tolik upírali k podzimnímu sjezdu strany. Jak mohli pokládat za relevantní rozhodnutí KSČ tváří v tvář tlaku ostatních vůdců sousedních zemí?
To jako chtěli říct, hele mi bychom osobně rádi ty změny zastavili, ale Strana rozhodla?
Nebo šlo hlavně o jakési alibi a snahu krýt si záda směrem dovnitř do KSČ, snahu o potlačení vnitřní opozice? A došlo prostě k hrubému podcenění riozika zásahu zvenčí?
Pokud si někdy najdete čas na odpověď budu Vám velmi vděčný.
Přeji mnoho zdaru
Jan Staňa